Zygmunt Bauman, Tim May: Stát, národ a nacionalismus
Když lidé začnou pochybovat a hledat ospravedlnění, může je přepadnout nejistota. Ta nebývá právě příjemná, a tak se jí zpravidla snaží uniknout. Nátlak na přizpůsobení se normám šířeným kulturní výchovou bývá proto obvykle doprovázen snahou o diskreditaci a očernění norem kultur jiných. Na jednom konci spektra se pomocí rétorických projevů o „čistotě” a „nákaze” obhajuje „přirozenost” dané kultury, na druhém se volá po právu žít v určité kultuře odděleně od jiných. Uznávají-li se jiné způsoby života za právoplatné a životaschopné, bývají líčeny jako bizarní a určitým způsobem hrozivé, přijatelné snad pro jiné, méně náročné lidi, rozhodně ne však pro lidi na úrovni. V takových reakcích se jako metody obrany řádu před ambivalencí různou měrou uplatňují xenofobie (strach z cizího) nebo heterofobie (strach z odlišného).
Ve jménu zavedené a neproblematické kultury se často vytyčují hranice území, nad nímž si tato kultura nárokuje nedělitelnou vládu a jež chce střežit před veškerou konkurencí pomocí rozlišení mezi „my” a „oni”, „zde” a „tam”, „uvnitř” a „vně”, „vlastní” a „cizí”. Kulturní tolerance se často projevuje jen na dálku. Pokud je rétorika invaze a čistoty nepoužitelná, často se úhledně zastírá jinou, která hlásá právo všech lidí žít život,jaký chtějí -jen když zůstávají ve své „vlastní zemi”.
O tomto druhu aktivity lze také hovořit jako o procesu kulturní hegemonie. Tento výraz označuje skrytou, ale účinnou snahu o zajištění monopolu na normy a hodnoty, na nichž jsou budovány konkrétní řády. Kultura se tedy může stát misionářskou aktivitou usilující o konverzi a snažící se přimět lidi ve sféře svého vlivu opustit staré zvyky a přesvědčení a přijmout místo nich jiné nebo tepající jiné kultury z pozice údajné vlastní nadřazenosti. Na druhé straně v situacích, kde koexistují různé kulturní vzorce, aniž sféry jejich vlivu oddělují jasné demarkační čáry, můžeme mluvit o „kulturním pluralismu”. V těchto situacích je postojem nezbytným ke konstruktivní a mírové koexistenci vzájemná tolerance, projevující se v uznání hodnoty a právoplatnosti druhé strany.
(In: Zygmunt Bauman, Tim May: Myslet sociologicky. Přel J. Ogrocká. SLON, Praha 2004)
